Přes 2 miliony lidí v naší republice trpí nějakou formou alergie. Mezi nejčastější symptomy patří kýchání, svědění a ucpání nosu (alergická rýma), svědění a zarudnutí očí (alergický zánět spojivek), kožní projevy (ekzém, kopřivka) nebo kašel, dušnost a pískoty na plicích (astma). Proč k alergickým reakcím dochází?
Imunitní systém slouží k obraně těla proti zevním a vnitřním škodlivinám. Má za úkol rozpoznat a zničit cizorodé vetřelce, kteří by tělu uškodili (např. bakterie a viry). Dalším neméně důležitým úkolem naší imunity je naučit se tolerovat látky a buňky tělu vlastní a dále neškodné nebo dokonce tělu prospěšné cizorodé látky, například potraviny nebo bakterie přirozené mikroflóry sliznic. Pokud je některá z těchto funkcí porušena, vede to k onemocnění.
- Je-li porušena obranyschopnost, jedná se o imunodeficit a pacient trpí častými infekcemi.
- Je-li porušena tolerance vlastních buněk, imunitní systém ničí vlastní tělo, rozvíjí se tzv. autoimunitní onemocnění.
- Je-li porušena tolerance neškodných cizorodých látek z okolního prostředí, rozvine se alergie.
Jaký je princip alergické reakce?
Obecně lze říct, že alergie je nepřiměřená reakce imunitního systému na neškodné látky v okolním prostředí. Imunitní systém tedy reaguje přehnaně na podněty, které pro něj nejsou nijak nebezpečné (pyly, roztoči, zvířecí srst, potraviny a další).
Imunitní systém zdravého člověka tvoří množství protilátek proti škodlivým vetřelcům. Alergik má dědičnou vlohu tvořit speciální protilátky – specifické imunoglobuliny E, zkráceně IgE – proti neškodným látkám. Organizmus zdravého jedince si těchto látek ani nevšimne, jeho imunitní systém je k nim lhostejný. Látky vyvolávající alergii nazýváme alergeny.
Po opakovaném kontaktu s alergenem začne pacient proti němu tvořit specifické IgE protilátky. Ty kolují v krvi do té doby, než naleznou „své“ buňky imunitního systému. Jde o tzv. žírné buňky, hojně rozeseté ve sliznicích dýchacích cest a zažívacího traktu, kde natrvalo žijí, tedy nekolují krví po těle. Obsahují množství váčků, ve kterých jsou obsaženy různé působky, například histamin nebo heparin. Za normálních okolností slouží k obraně proti parazitům, regulují průběh imunitních reakcí, ovlivňují hojení ran a funkce cévní, dýchací i nervové soustavy. Při nevhodném nastavení imunitního systému však bouřlivě reagují na některé jinak neškodné nebo téměř neškodné antigeny a způsobují nepatřičné alergické reakce.
Specifické „radary“ odhalí alergen
U alergiků se tedy na ně navěsí specifické IgE protilátky a číhají tu na svůj alergen. Každý jednotlivý typ IgE má specifický „radar" na jednotlivý alergen. Proto jsou někteří lidé alergičtí pouze na kočičí alergen (mají pouze specifické IgE protilátky proti této látce), jiní jsou alergičtí téměř na vše, protože mají různé typy IgE protilátek proti různým alergenům.
Při dalším setkání je alergen zachycen radary IgE protilátek na žírných buňkách. Signál o této události je přenesen do nitra žírné buňky, a ta reaguje uvolněním chemických působků (mediátorů) do svého okolí. Nejdůležitějším z nich je histamin.
Mediátory a histamin již přímo způsobují příznaky alergie – otok sliznic, svědění, kýchání, hvízdání a další. Mediátory ale také přitahují do místa reakce další imunitní buňky, a alergický zánět je tak dále udržován v chodu.
Stále není zcela jasné, proč některé látky vyvolávají alergie a jiné ne, a naopak, proč na alergen nereaguje každý alergicky. Nejdůležitějším faktorem určujícím možný vývoj alergie je dědičnost. Pokud je někdo z rodičů alergik, je zvýšená pravděpodobnost alergie pro dítě.
(jane)